Přecházení silnice je jedna z prvních dovedností, které se děti učí, a zároveň jedna z těch, které je potřeba trénovat opakovaně. Není to věc, kterou dítě pochopí po jediném vysvětlení. Potřebuje ji vidět, zažít a několikrát zopakovat, dokud se nestane samozřejmostí. Nečekejte, že se dítě naučí přecházet za jediný den, a nezlobte se, když něco zapomene. S trpělivostí a klidem se to dá zvládnout a může to být i příjemný společný čas.
Krok za krokem
Vyberte klidnou ulici a začněte na chodníku. Postavte se s dítětem na okraj a povídejte si o tom, co vidíte. Kde jsou auta? Slyšíte nějaké? Je něco zakryté, třeba zaparkovaným autem nebo keřem? Ať dítě říká nahlas, co pozoruje. Tím trénuje zrak i sluch a učí se přemýšlet, místo aby jen spěchalo na druhou stranu.
Potom přejděte spolu, vždy pomalu. Držte dítě za ruku a dívejte se s ním oběma směry. Po několika opakováních mu dejte prostor, aby samo řeklo, kdy je vhodná chvíle, zatímco vy zůstanete po jeho boku. Rozhodnutí by mělo být společné, ale poslední slovo máte vy, dokud dítě nedokáže situaci spolehlivě posoudit. Je důležité, aby se dítě naučilo čekat, i když se mu chce běžet.
Hrajte si na to. Zkuste hru, při které dítě jako říkanku říká jednotlivé kroky: zastav se, podívej se, poslouchej. Děti si to zapamatují lépe, než kdyby dostávaly jen pokyny, a rády to opakují znovu a znovu. Ukažte také místa, kde je horší výhled, například za zaparkovaným autem, a mluvte o tom, že tam je potřeba být obzvlášť pozorný. Nezapomeňte dítě pochválit za každý povedený pokus.
Buďte sami dobrým příkladem. Děti sledují, jak přecházíte vy, a opakují to. Nespěchejte, dívejte se oběma směry a neběhejte na poslední chvíli. Dodržujte pravidla, která platí tam, kde se pohybujete. Nenechte dítě přecházet samostatně, dokud si nebudete jistí, že je připravené. Trpělivost se vyplácí, a jednoho dne uvidíte, že dítě samo zastaví, podívá se a klidně počká.
