Na výletech obvykle vedou dospělí a děti následují. Zkuste to jednou obrátit. Nechte dítě, ať ukazuje cestu a rozhoduje, kudy pojedete. Uvidíte, jak se změní jeho postoj: začne se dívat kolem sebe, přemýšlet o cestě a cítit zodpovědnost. Děti mají často překvapivě dobrý smysl pro orientaci a rády ho ukážou. Vedení není soutěž, ale příležitost naučit se něco o sobě, o cestě a o důvěře mezi vámi.
Dítě vede, vy jedete za ním
Nejprve si spolu povězte, kam chcete jet. Zeptejte se dítěte, kudy by jelo, co by chtělo vidět a kde by chtělo zastavit. Vyberte trasu, kterou znáte a která je klidná, aby dítě mohlo rozhodovat bez zbytečného stresu. Pokud je nějaké místo obtížné, řekněte to předem a domluvte se, jak ho projedete, třeba že si tam počkáte a společně se rozhodnete.
Během jízdy jeďte za dítětem, ne vedle něj, a držte se v takové vzdálenosti, abyste ho vždy viděli. Nechte ho, ať si samo vybírá odbočky a místa pro zastávky. Zasahujte jen tehdy, když je to opravdu potřeba, a pak klidně a jednoduše. Vaše tichá důvěra je pro dítě silnější než jakékoli povzbuzování. Ptejte se, proč zvolilo právě tuhle cestu a co vidí před sebou. Děti často překvapí úvahami, které by vás nenapadly.
Pomozte dítěti dívat se dopředu a plánovat. Ať čte značky, sleduje ukazatele nebo mapu a říká, kudy dál. Pochvalte ho, když si všimne něčeho důležitého, například blížícího se přechodu nebo auta, které se rozjíždí. Pokud zvolí trasu, která vám nepřijde vhodná, nabídněte jinou možnost a vysvětlete proč, místo abyste ji rovnou zamítli.
Po výletě si o něm popovídejte. Co se povedlo? Co bylo těžké? Co byste příště udělali jinak? Dodržujte pravidla, která platí tam, kde jezdíte na kole, a dítěti neustále připomínejte, že vedení znamená i odpovědnost za ostatní. Dítě, které mělo možnost vést, získá sebedůvěru, a na další výlet se pak těší ještě víc. Nezapomeňte mu na konci poděkovat za dobré vedení.
